Po dlouhém, devítidílném seriálu zimních táborů v Horní Malé Úpě, se tentokrát naše výprava lyžařů – polárníků vydala zatím nejvýchodnějším směrem, do Orlických hor v termínu 31.1. – 7.2. Malebná obec Bartošovice se stala novým dějištěm našeho zimního dobrodružství. Zelenkavá, z daleka viditelná, dobře vybavená chalupa hned u silnice, sjezdovka vzdálená slabých 5 minut chůze a hlavně dostatek sněhu všude kolem - to vše slibovalo příjemné prožití zimního prázdninového týdne.

Právě sjezdový svah se stal místem, kde se odehrála podstatná část činnosti celé expedice. Vždyť hlavně kvůli lyžování jsme přijeli. Své první krůčky na úzkých prkýnkách si tu vyzkoušela i čtveřice nejmenších – Ančí, Jolča, Vojta a taky teprve pětiletý Adam. Zpočátku to šlo ztuha, cesty nahoru i z kopečka se neobešly bez spousty pádů a karambolů, ba i slzička vzdoru ukápla. Byla to pořádná fuška, Kamila, Jirka, Jana, Bára, Lucka, Zdeněk, Kája a „strejda Pipi“, tedy neplacení instruktoři, by mohli vyprávět! Ale jejich vytrvalost se vyplatila. Každým dalším pokusem o sjetí cvičného kopečku ubývalo pádů a přibývalo vydařených obloučků, i úspěšných zastavení v místě, kde chtěly nohy a nikoli neposlušné lyže. Již od úterka pak bylo možno i nejmenší lyžaře spatřit na velkém vleku, a chvíli na to frčet spolu s ostatními až od vršku po svahu dolů.

Při každém návratu z lyžovačky, nebo třeba bobování za chalupou, se všichni těšili na příjemné teplíčko uvnitř, ale hlavně na to, jak znovu naplní sportem vyhladovělé žaludky. V kuchyni už čekal hrnec teplého čaje a dostatek lahůdek z dílny mistra kuchaře „strejdy Podyho“. Každým dalším chodem jídelníčku potvrzoval své kulinářské umění do té míry, že i nejmenší holky si chodily pro nášup. Kdo doufal, že díky zvýšenému sportovnímu úsilí zanechá nějaké to kilo své tělesné hmotnosti v Bartošovicích, krutě se spletl.

Večerní čas byl vyplněn řadou her a soutěží, ústících do celotáborové hry o hledání pokladu. Vedoucí museli notně improvizovat, neboť právě při této činnosti se nejvíc projevil asi jediný nedostatek jinak pěkné chalupy, a sice absence nějaké větší společenské místnosti, kam by se všichni mohli bez potíží shromáždit. Ale i tento zádrhel dokázali vyřešit k všeobecné spokojenosti a tak o zábavu nebyla nouze.

Týden na horách uběhl tak rychle, že byl trefně označen za nejkratší v roce. Leckdo by si pobyt rád o nějaký den prodloužil, ale nebylo vyhnutí. Veškerou bagáž jsme znovu naložili do aut a vydali se, ač neradi, na zpáteční cestu do nížiny.

Takže – nashle za rok na zastávce u mlejna před odjezdem na příští zimní tábor...

Text: Honza
Foto: Barča, Zdeněk a Honza